Zatímco Evropa má své rytířské eposy s dvorskou láskou
a nedílnou součástí japonských reálií jsou samurajové a róninové s právem nosit meč,
podobným heroickým archetypem v Číně je sia-kche (侠客, v pinyin také youxia nebo jen xia).
První legendy o sia-kche jsou datovány již z 3. století př. n. l.,
kdy z chaosu za vlády dynastie Východní Čou povstali první hrdinové -
psanci respektující kodex cti, mstitelé nespravedlností, tajemní potulní adepti bojových umění
stojící vždy (pravděpodobně spíše téměř vždy, poněvadž i zde se jistě našli renegáti) na straně spravedlnosti,
kterou si zkostnatělá byrokracie a státní správa z různých důvodů nedokázala vynutit.
Vyzbrojeni někdy mečem, jindy jen svými natrénovanými rychlými tvrdými hmaty a chvaty,
mnohdy působili ve službách větších vlastníků půdy, byli-li tito taktéž oddáni spravedlnosti,
často však jednali na vlastní pěst nebo se sdružovali v různě početných tlupách.
V nelehkém životě jim svítily na cestu vlastnosti jako shovívavost, spravedlnost, individualismus,
loajalita, odvaha, oddanost pravdě, nezájem o bohatství, ale současně je mnohdy poháněla touha po nesmrtelné slávě.
Své mnohdy až nadpřirozené schopnosti ve vší skromnosti nedávali na odiv, pokud to nebylo nutné.
V anglicky psaných textech je termín sia často překládán jako „potulný rytíř“ (knight-errant),
ovšem siové nepocházeli nutně z urozených rodů, v jejich řadách se vystřídali kaligrafové nebo básníci,
tudíž toto označení je poněkud zavádějící.
Do akce se zase naplno dostávají za vlády dynastie Tchang, přičemž Ferdinand Stočes
ve své skvělé publikaci Nebešťan na zemi vyhnaný zastává názor, že jedním ze sia-kche byl i sám mladý Li Po,
kterému je v tomto blogu věnován hned první příspěvek.
Předběhl by tak Robina Hooda cirka o pět set let 
Tito zbojníci se stali předobrazem figur v mnoha uměleckých počinech.
„Účinkovali“ například ve slavných čínských románech Příběhy od jezerního břehu nebo Příběhy Tří říší.
V 50. letech 20. století docházelo k pokusům komunistického režimu nahradit dávné hrdiny
„moderními“ neohroženými agenty tajných služeb socialistických mocností,
leč potulní šermíři nakonec (jako vždy) zvítězili, tradice se udržela a sia-kche tak vstupují do nového tisíciletí
s podporou nejen filmového žánru, který nese název wu-sia.
