Na vzletně pojmenované dílo (originál Yi ge ren de shengjing, 一个人的圣经)
o cirka 450 stránkách už jsem se chystal nějaký ten pátek,
ale času se mi dostalo až téměř po zkouškách.
Protože stejným autorem sepsaná Hora duše na mne před rokem a půl
svou poetikou, prolínáním snu s realitou a intimní formou vyprávění velmi silně zapůsobila,
byl jsem na „Bibli“ docela zvědavý. Dá se říct, že jsem se na její čtení těšil.
Děj Bible – zajímavé spojení :-) – je vklíněn mezi vrstvy vyprávění v Hoře,
tedy to podstatné se zde odehrává na jaře roku 1997,
kdy jsou v plném proudu přípravy na britské odevzdání Hongkongu pod centrální správu ČLR.
Stárnoucí dramatik se sem po létech evropského exilu vydává na premiéru své divadelní hry.
Blízkost kontinentální Číny, ať už fyzická, nebo i pociťovaná „politická“, vyvolává nutně
explozi představ o nevyhnutelné budoucnosti, ale samozřejmě i gejzír vzpomínek na mládí,
na dobu řádících Rudých gard, „sebekritiky“, agitačních letáků, udávání, boj o moc
a související všudypřítomný strach, bezmoc a zoufalství; vzpomínek vyprávěných
tu mezi epizodami sexuálního dobrodružství s německou židovskou sinoložkou z Itálie, tu jen tak pro sebe.
Ano, mocnou druhou linií je v knize dění za Velké proletářské kulturní revoluce
v 60. letech 20. století. Na jednu stranu není nač vzpomínat, autor se často brání,
vždyť kdo chtěl přežít, musel plout s proudem, na druhou stranu zpovědí lze bolesti ulevit…
nebo má minulost zůstat ukryta? Je vůbec o čem vyprávět?
A jaký to má smysl? Je zkušenost alespoň částečně přenositelná slovy?
Může vyjádření někomu pomoci?
Epickou vrstvu tedy autor opět nechává prolínat s hledáním sama sebe prostřednictvím interních dialogů,
všudypřítomných lyrických obrazů, situačních vzpomínek, vnitřních promluv a „toku vědomí“ či myšlenek.
Přiznám se, že místy šly tyto přeběhy až na samé hranice snesitelnosti. Kdo je On a kdo je Ty?
Nechá se v tom místy ztratit, nakonec se však vždy objeví jakýsi alespoň z části pevný bod
umožňující jakous-takous orientaci v časoprostoru.
Kniha je hodně o ženách, o vztazích k nim, o hledání Lásky a Něhy,
o přílišné nesmělosti, o promarněných příležitostech, o strachu.
O básnické duši, která snad ztratila iluze, nebo se jen už bojí vrhnout do skutečného světa?
Po tom všem, co prožila, kdo by se snad divil, že už nechce riskovat další bolest a zklamání a že ztratila Víru?
Je to svým způsobem vítězství? Nad kým, nad čím?
Než nechám promluvit ukázku, musím na závěr uznat, že s Horou jsem si „rozuměl“ více.
Bible osamělého člověka mi přišla vzdálenější… snad proto, že už nejsem tak osamělý?
Přeložil opět Denis Molčanov.