Kdo by neslyšel o nejslavnějším čínském „pornografickém“ románu, kterým vyvrcholila éra mingského erotismu?
Děj se točí kolem studenta Večerky. Ten nejprve navštíví v horách buddhistického mnicha Vrcholka, aby si nechal poradit ohledně směřování svého života. Ať se však Vrcholek snaží jak se snaží, Večerka jeho dobře míněné nabádání k sexuální střídmosti nepřijme. Dobře pro čtenáře, který díky tomu dostane příležitost ve dvaceti kapitolách vcelku podrobně sledovat milostné zápletky Večerky a jeho četných partnerek. Nejprve je tu právoplatná manželka Nefrita, kterou však Večerka opustí, sotva v ní rozdmýchá prvotní sexuální žádostivost. Jedna žena mu je ale málo a tak se vypraví do sídelního města za dalším krásným zbožím. Na poutním místě, kam chodí mladé ženy prosit o potomka, si vytipuje do sešitku pár krasavic. Po konfrontaci s místním zlodějem Malajcem však sezná, že se svým mužstvím toho mnoho nenadělá, a proto podstoupí brutální operaci. Výsledkem je olbřímí penis s monumentální výdrží, který umožní Večerkovi prožívat další a další dobrodružství. Kdo s čím zachází, s tím také schází, a tak Večerka – byť mezitím uondán čtveřicí náruživých konkubín – vypraví se nakonec za vyhlášenou nevěstkou do veřejného domu. Zde zažije veliké překvapení, když se dozví, že onou šikovnou kněžkou lásky je jeho první manželka, unesená, prodaná za prostitutku a jako schopná adeptka vycvičená v nejvyšších milostných uměních. Ta však není schopna setkání s Večerkou snést a raději se zabije. Až tato smrt přiměje Večerku k pokání za své četné hříchy a návratu do lesního kláštera k mnichu Vrcholkovi, kde vlastně všechno začalo. Ani meditační ústraní mu však nepřinese úplný klid a tak se rozhodne k činu radikálnímu – zbaví se svého pyšného mužství, aby po dalších třiceti letech strávených v meditačním sedu dosáhl konečně vytouženého Osvícení.
Dílo čítající přes 400 stran přeložil Oldřich Král.