Patrně nejznámější čínský básník éry Tchang (8. stol. n.l.), mimo jiné velký milovník vína,
údajně tragicky zahynul, když se snažil obejmout měsíc na hladině.
Naštěstí po sobě zanechal mistrovské dílo lyriky, které dodnes uchvacuje svou krásou bezprostřednosti.
Třebaže již byl přeložen a přebásněn do češtiny mnohými velkými kapacitami,
neubránil jsem se tomu, abych se – přiznávám, že zčásti pod vlivem světlovlasé Múzy – pokusil o tři „čtyřverší“ úplně sám.
Výsledky prezentuji zde:
Noci tiché bdění
Podlahu před pohovkou osvětluje jasná zář.
Snad Úplňku svit? Neb jinovatka k zemi padá?
Zvedám hlavu nebi vstříc – tam Luny siná tvář.
Pak skloním ji – má domovina se v mysl vkrádá.
Pak skloním ji – má domovina se v mysl vkrádá.
Stesk
Krásky za záclonou temný sedí stín,
když přívěšek svůj mezi prsty kroutí.
Vlhké perly slzí kanou z řasí v klín.
Kdo ví, po kom stesk jí srdce rmoutí?
Otázka a odpověď v horách
Ptáš se, proč v modrých horách prodlévám
Srdce tiché mám – jen úsměvem ti odpovím
Broskvoní květy po hladině plynou v dál –
Ve světě lidí se nebe a zem nepojí.